Nejsem jeden, kdo by se vyhýbal troše nezbedné zábavy, zvláště pokud jde o mého šéfa. Celý den jsme v práci a já už celé hodiny toužím po jeho dotecích. Když konečně dostanu, co chci, nezklame. Vezme mě přímo tam do kanceláře, k psacímu stolu a pak na zem. Jsem na kolenou, zcela mu vydán na milost a nemilost, jak do mě tvrdě buší. Cítím každý jeho centimetr hluboko v sobě a to mě přivádí k divočině. Ale on se tam nezastaví. Chce zanechat stopu, připomínku našeho špinavého malého setkání. Vytáhne se a nechá to všechno na můj zadek, pohled k vidění. Je to chaotická, horká scéna, která mě nechává naprosto spokojenou a zoufalou po dalším.
