Ostřílená svůdnice, lasvegaská veteránka, toužila po víc než jen po úletu. Toužila po skutečném spojení, po trvalém dojmu. Toužila zanechat nesmazatelnou stopu na svém partnerském údu, vzpomínku, která by se táhla dlouho po jejich setkání. Jak před ním klečela, objímala jeho mužství, její rty a jazyk pracovaly v harmonii, aby vytvořily symfonii rozkoše. Vychutnávala si každý centimetr, vychutnávala jeho chuť, každý její pohyb určený k tomu, aby ho extází rozdivočil. Vzala ho hluboko do krku, oči naplněné směsí touhy a touhy. To nebyla jen rychlá oprava, ale svědectví o její vášni a oddanosti. A s každým přírazem, každým zasténáním věděla, že zanechává svou stopu, svědectví o jejich společné rozkoši, vzpomínku která bude trvat tak dlouho jako její touha po něm.
