Ve světě, kde obyčejnosti už nestačí, toužím po něčem divočejším, intenzivnějším. Přitahuji k neobvyklému, jedinečnému, mimořádnému. A když jsem narazil na černou bohyni s tak velkou a tak krásnou kořistí, byla to láska na první pohled. Její kůže, tmavá jako půlnoc, zdobená složitými tetováními, které vyprávěly příběhy o její divoké stránce. Její kořist, mistrovské dílo samo o sobě, zahnuté a kulaté, prosící o pozornost. Toužil jsem prozkoumat každý centimetr jejího nitra, cítit žár její kůže proti mé. A když jsme se konečně setkali, bylo to vše, v co jsem doufal a ještě víc. Její kořist, pro mě exkluzivní, poklad rozkoše. Ztrácel jsem se v rytmu, v horku, v její chuti. A když jsme skončili, věděl jsem, že jsem našel něco opravdu zvláštního. Kořist, okamžik, vzpomínka, to bylo všechno, co jsem měl já.
